DG-101G

Jednomístný celolaminátový kluzák klubové třídy navržený Wilhelmem Dirksem. Jedná se o první kluzák vyráběný firmou Glaser-Dirks a to od roku 1974. Původní model DG-100 s plovoucí výškovkou a dvoumístným překrytem kabiny následovaly modely DG-100G, DG-101 a DG-101G. Typy DG-101 a DG-101G mají řady vylepšení, například jednodílný překryt kabiny, zlepšenou odolností při havárii a konvenčním výškovkovým kormidlem s pevným stabilizátorem a pohyblivou výškovkou.

Popis kluzáku a jeho vývoje

Historie typu DG-100/101 a celé firmy Glaser-Dirks začíná na Technické univerzitě v Darmstadtu. Wilhelm Dirk zde od roku 1968 studoval strojírenství a v místní akademické letecké skupině pomáhal navrhnout celolaminátové typy D-37 a zejména D-38, jehož zálet proběhl dne 19. prosince 1972. Po dokončení studia spojil Dirks své síly s Gerhard Glaserem, se kterým se seznámil při plachtařské soutěži, a v roce 1973 spolu založili firmu Glaser-Dirks Flugzeugbau GmbH v Bruchsal, Německo.

V srpnu 1973 začala stavba forem nového kluzáku vycházejícího z typu D-38, který byl pojmenován DG-100. Jeho první let proběhl již v květnu 1974. Trup ze skelných vláken měl špičatější příď než D-38 a dvojitou bezpečnostní stěnu kabina s velmi dlouhým dvoudílným překrytem kabiny s pevnou přední částí. První varintou s novější jednodílnou kabinou s plynovou vzpěrou v přídi,používanou i pro další jednomístné typy firmy DG, byl DG101. Pilot v kabině zaujímá pohodlnou ležící polohu. Přístrojový panel se nepohybuje s překrytem kabiny. DG-101 a pozdější modely byly nabídnuty s klasickou výškovkou místo plovoucí výškovky. Tato verze se značila písmenem G po názvu typu. Mírně se také zvětšila velikost kokpitu. Velký, odpružený, zatahovací podvozek měl plynové vzpěry k usnadnění zasouvání kol. Vznikla také klubová verze s pevným podvozkem, které ovšem mohla být snadno s pomocí několika dalších dílů přeměněna na verzi pro standardní třídu.

Křídla s dvojitě lichoběžníkovým tvarem s rovnou náběžnou hranou používají profil Wortmann 61-184 a na horní straně jsou vybaveny brzdami typu Schempp-Hirth. Kromě klubové verze mohou kluzáky nést až 100 kg vodní přítěže. Bez vodní přítěže je DG-100 certifikováno i pro základní akrobacii. DG-101 Club měl sníženu vzletovou hmotnost na 385 kg a klouzavost pouze 36. Klouzavost standardní verze a verze DG-101 je stejná. V roce 1985 byla hodinová životnost rozšířena až na 6000 hodin. Od roku 1999 bylo také možné kluzáky vybavit upravenými konci křídel zlepšujícími výkony. Žádná varianta DG-100 nepoužívá winglety.

DG-100 je známý jako poslušný a dobře postavený kluzák u nějž Wilhelm Dirks při projektování kladl velký důraz pohodlí v kabině při dlouhých přeletech.

Celkem 105 kluzáků typu DG-100 bylo vyrobeno v Untergrombachu (Bruchsal). Dalších 222 DG-100 různých verzí bylo od roku 1979 vyrobeno v Begunji ve Slovinsku. Tyto kluzáky nesly označení ELAN. Pouze 34 z nich bylo ještě s plovoucí výškovkou. V roce 1983 Glaser-Dirks začal vyrábět nástupce DG-100, typ DG-300.

Technická data kluzáku

Výkres kluzáku DG - 101G

Poláry kluzáku DG - 101G

Zdroj:

DG-Flugzeugbau.de: DG-100 History